Pseudooperace

Pseudooperace, známá také jako pseudoinstrukce, je typ instrukce v počítačovém programování, která se tváří jako skutečná strojová instrukce, ale neprovádí přímo žádnou operaci na hardwaru počítače. Místo toho slouží jako zástupný kód pro jiné operace nebo poskytuje asembleru či překladači dodatečné informace během procesu překladu.

Pseudooperace se obvykle používají ke zjednodušení procesu programování tím, že umožňují programátorům psát kód lidsky čitelnějším a intuitivnějším způsobem, a přitom stále generovat efektivní strojový kód. Mohou také pomoci abstrahovat od nízkoúrovňových detailů hardwaru a poskytnout pohled na funkčnost programu na vyšší úrovni.

Příkladem běžných pseudooperací jsou direktivy pro definici proměnných, nastavení paměťových míst a určení vstupního bodu programu. Tyto operace se obvykle používají při programování v jazyce assembler, ale lze je nalézt i v jazycích vyšší úrovně, jako jsou C a další. Java.

Jednou z hlavních výhod používání pseudooperací je, že umožňují programátorům psát kód, který je lépe přenositelný mezi různými hardwarovými platformami. Díky abstrakci od nízkoúrovňových detailů hardwaru mohou programátoři psát kód, který se snáze přizpůsobí různým architekturám, aniž by museli přepisovat velké části kódu.

Celkově lze říci, že pseudooperace jsou pro programátory mocným nástrojem, který může pomoci zjednodušit programovací proces, abstrahovat od nízkoúrovňových detailů hardwaru a zlepšit přenositelnost kódu mezi různými platformami.